Blog, Strana 5

S obediencí jsme se seznámili v minulém článku Co je to Obedience 1. DÍL. V tomto článku si povíme v jakém outfitu přijít ke zkoušce, a také co musí pes i psovod zvládnout ke splnění všech čtyř zkoušek obedience.

Základem každé zkoušky je pečlivá příprava, jak psychická, tak fyzická. Psovod tedy musí psa na zkoušky připravit nejlépe tak, že si nejdříve nastuduje, co taková zkouška obnáší a dle toho upraví výcvik psa. Není dobré jít na zkoušku, kterou prakticky neznáte. To by byla taková kynologická sebevražda. Pamatujte, že každá „ostrá akce“ vás ve výcviku posune tak o 30 % zpět. Psovod  by měl také nastudovat samotný zkušební řád dané zkoušky.

Na samotnou zkoušku psovod přijde upravený, pokud možno v čistém, pohodlném oděvu laděný spíše psím směrem – kynologická vesta/bunda a kalhoty. Samozřejmě, pokud přijde v obyčejné bundě a riflích, nebude mu to mít nikdo za zlé. Důležité je, aby psovod opravdu dbal na to, jak na zkoušku nastupuje. Zkazit si první dojem u rozhodčího není dobré. Na psí výstavu také psovod nejde v zabahněných teplácích a roztrhané bundě. Zkoušky, výstavy, závody  – to je takový „psí svátek“, tak by to podle toho mělo i vypadat. Psovod u sebe nesmí mít pamlsky ani jiné motivační předměty – jako hračky, míčky, atd. Pes může nastoupit na zkoušku v jakémkoliv obojku (není striktně předepsaný). Vodítko je lepší  si vzít zhruba metr dlouhé, nylonové, ploché či kulaté. Kromě skupinového cviku je pes bez vodítka (neplatí pro zkoušku OB3, která je bez vodítka celá).

Obedience má 4 zkoušky

• Začátečnickou – OB-Z (od 10 měsíců věku psa).
• Vyšší OB1 (od 12 měsíců věku psa).
• OB2 (od 14 měsíců věku psa).
• Nejvyšší OB3 (od 15 měsíců věku psa).

Zkoušky nelze přeskakovat, takže psovod, který chce začít s obediencí musí projít zkoušku jednu po druhé. U OB-Z může psovod se psem složit zkoušku na minimum bodů (140b z 280b) a může jít dále na OB1, kterou však musí složit na minimálně 224b z 280b, aby mohl postoupit na zkoušku vyšší. Pokud se stane, že zkouška bude provedena za méně bodů, nic se neděje. Opakovat ji psovod se psem může do té doby, dokud si body nezlepší. Totéž pak platí u zkoušek OB2 i OB3. Pokud má psovod se psem složenou zkoušku OB1 na více než 224b postupuje na OB2, kterou musí složit minimálně na 256b z 320b, aby se dostal na zkoušku OB3.

Jak taková zkouška vypadá?

Každá zkouška má 11 bodovacích kolonek: 10 cviků + 1 kolonka pro rozhodčí což je „Všeobecný dojem“. Pouze u OB3 je cviků 11 a kolonka „Všeobecný dojem“ již není.

Cviky si rozebereme níže, ale jistě se teď ptáte: „Co je všeobecný dojem“? To je čistě subjektivní pocit rozhodčího z psovoda a psa, jako celku, chcete-li týmu. Rozhodčí hodnotí po celou dobu zkoušky chování psa a psovoda – jejich spolupráci, radost, chuť do práce, vnímavost, atd.

Je pravidlem, že závod je zároveň zkouška. Nebuďte tedy překvapeni z toho, že jdete na závod i zkoušku zároveň. Na každé zkoušce je přítomný kromě zkoušených také rozhodčí (člověk, který posuzuje zkoušku) a steward.

Steward je taková „levá“ ruka rozhodčího. Provází psovoda a psa celou zkouškou. Říká kam se psovod má postavit, který cvik se bude provádět, který následuje. Říká, že cvik začíná a cvik končí, u cviku „chůze u nohy“. Steward velí v jakém tempu psovod se psem jde, u cviku „odložení do stoje/lehu/sedu“ velí začátek cviku a po pár krocích psovoda se psem velí ke změně pozice psa.

Dá se říct, že je to taková oficiální nápověda. Nicméně pozor, pes se dost často naučí poslouchat stewarda a ne psovoda. Proto je potřeba obedienci trénovat ve dvou – člověk mluví s psovodem a psovod se psem a pes musí vnímat pouze psovoda. Jak vidno, tak rozhodčí postává opodál a bedlivě sleduje provádění cviků, aniž by do zkoušky jakkoliv zasahoval. Je to takový pozorovatel, který sleduje opravdu vše.

Takže, jak máme jít na zkoušku víme. Dozvěděli jsme se také, co máme nastudovat a jak zkouška prakticky vypadá. Teď už jen všechno vstřebat a vyjít na plac psa učit. Příště si povíme o cvicích i o pomůckách, které na zkoušky neodmyslitelně patří.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Trápí vašeho mazlíčka poslední dobou nějaké problémy? Jeho srst už není tak hustá a lesklá? Zjistěte, zda nepotřebuje změnu krmiva. Nový článek najdete na našem blogu.

Má váš chlupáč nějaké problémy? Nezdá se vám dostatečně vitální nebo jeho srst se už tak neleskne či nemá silné drápky? Dost možná potřebuje jiné krmivo - ale jak to udělat, aby byla změna k mazlíčkovi šetrná? I to se dozvíte v tomto článku.

Důsledky správného výběru krmiva

Pokud krmivo našemu svěřenci vyhovuje, poznáme to v první řadě podle zažívání. Mělo by probíhat bez zvracení, průjmu, nadýmání a nepříjemného zápachu. Výkaly mají být pevné, tmavé, a má jich být malé množství. Podle jedné poučky bychom měli být schopni jej nakopnout bez viditelných pozůstatků na botě. Na druhou stranu je zdravotně lepší, pokud se naše zvířátko snadno vyprazdňuje, což ovlivňuje např. množství vlákniny. Dalším ukazatelem bývá srst. Po změně krmiva se její kvalita mění v opoždění 6 až 10 týdnů. Sledujeme především změnu hustoty, pevnosti a hebkosti chlupů, také pevnost drápků a v neposlední řadě také změny na pokožce, lupy nebo náchylnost k různým vyrážkám či začervenání.

Kdy udělat změnu?

Důvodů pro změnu krmiva bývá mnoho, s tím prvním se můžeme setkat, již když si přivezeme malé štěňátko či koťátko domů. Dobrý chovatel nám řekne, čím krmí i kde krmivo shání a vybaví nás malým množstvím tohoto krmiva, abychom měli čas si jej sehnat. Při šířce dnešní nabídky je občas nějaké krmivo špatně sehnatelné, a musíme využít nějakou alternativu. Volíme tedy takovou, která má co nejpodobnější složení, především druhem použitého masa a jeho procentuální hodnotou.

Pokud krmivo nevyhovuje, máme opět důvod ke změně. Tentokrát nevolíme variantu podobnou, nýbrž odlišnou právě ve vlastnosti, která nám působí potíže. Může se jednat o nedostatek nějaké složky nebo špatnou stravitelnost. Nejčastější příčinou je intolerance nebo alergie na část složení krmiva. Obojí můžete vysledovat eliminační metodou, nebo si na alergii nechat udělat testy u veterináře.

Jaké krmivo tedy našemu miláčkovi vybrat?

V dnešní době můžeme na trhu najít obrovské množství krmiv. Zkušený výživář stráví i hodiny nad studiem složení a způsobem zpracování jednotlivých produktů, ale laik se v nabídce sortimentu prakticky „utopí“. V lepším případě si nechá ve specializované prodejně poradit, v tom horším odbyde svého čtyřnohého miláčka nákupem levného krmiva s obrázkem šťastného a roztomilého štěňátka ze supermarketu. Taková krmiva nejsou příliš vhodná, ve složení je totiž velké zastoupení obilnin a jiných náhražek, solí, barviv a ochucovadel. Naopak maso a jiné důležité složky se zde hledají jen těžce.

Ve složení jsou suroviny obvykle seřazené od nejvyššího procentuálního zastoupení po nejnižší. Na prvním místě je u většiny kvalitních krmiv masová složka. Je však důležité brát v potaz stav masa. Čerstvé maso obsahuje kolem 70 % vody, tedy je logické, že ho tam musí být mnohem více, než kdyby bylo uvedeno v dehydratované (sušené) formě. Případný masový protein bývá ještě stravitelnější a často se přidává do krmiv z důvodu zvýšení jeho využitelnosti. Některá krmiva dosahují v součtu masových surovin až 95 %. Nutno však podotknout, že kvůli domestikaci psů i koček dnes ne všichni jedinci dokážou tak vysoký podíl strávit.

Další důležitou součástí krmiva je již zmíněná vláknina, která je důležitá pro peristaltiku střev a vytváří vhodné prostředí pro přátelské bakterie (tvoří takzvané prebiotikum). Přispívá také k pocitu sytosti. Jejím zdrojem je v lepším případě nějaký druh zeleniny, v tom horším obilniny.

V kvalitním krmivu nesmí chybět také minerální látky, vitamíny a další důležité živiny ideálně přidané přírodní cestou. Může se jednat o různé bylinky, ovoce, semena anebo třeba i drcené skořápky mořských plodů.

Ani dokonalé složení bohužel nezaručí, že našemu pejskovi či kočičce krmivo sedne, avšak způsobem změny krmiva můžeme toto riziko výrazně snížit.

Jak postupovat při změně granulí?

Začneme ideálně týden nebo dva před tím, než nám dojdou granulky, abychom je mohly postupně přimíchávat. Začínáme na 10 % nového krmiva a v průběhu až 2 týdnů dávku zvyšujeme na 100 %. Postupujeme pomalu, protože bakterie pomáhající s trávením se musí přivyknout na novou stravu. Pokud doteď byl jejich počet nízký a stav nestabilní, může jim to trvat déle.

Komplikace při změně krmiva

Pes zvrací a má průjem, a my ho z toho potřebujeme dostat. V takové situaci začneme hladovkou a až po 24 hodinách nasadíme dietu, kterou máme již vyzkoušenou. Nejoblíbenější je vařená rýže s mrkví a kuřecím masem. Pokud vidíme, že dieta zabírá, a zažívání se stabilizuje, můžeme záhy opět postupně přimíchávat nové krmivo.

Při změně můžeme také narazit na problém s chutností krmiva, ten vyřešíme krátkodobým přidáváním malého množství vývaru, polévky pro psy a kočky (např. značky Huhubamboo), konzervy, kapsičky nebo třeba lososového oleje. Krmení můžeme také zalít teplou vodou, aby změklo.

Jak přejít na BARF?

Samostatnou kapitolou je přechod na stravu syrovou, tzv. BARF, nebo i zpět na granule. Nezapomeňme, že syrová strava je mnohem déle a obtížněji stravitelná, a proto doporučuji přechod ještě delší. Je nutná dokonalá znalost výživy zvířat, abychom byli schopni jim zkompletovat krmnou dávku. Proto doporučuji si nejdříve nastudovat pár informací a rozhodně, pokud jste v tomto oboru ještě neznalí, není vhodné přecházet na BARF u zvířat před dokončením fyzického vývoje jedince – tedy u štěňat a koťat. Případné výživové chyby by mohly mít nevratné následky.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psí stravy, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Co je to vlastně imunita a proč ji posilovat? Imunita je schopnost organismu bránit se proti škodlivým vlivům okolí, ať již patogenům jako jsou bakterie a viry, tak i alergenům a v neposlední řadě i jiným onemocněním (například nádorovému bujení). Obranné mechanismy imunitního systému jsou jednak kůže a sliznice (tedy mechanická bariéra), látková imunita (tedy chemické látky) a buněčná (tedy například bílé krvinky, tzv. lymfocyty).

Mechanickou bariéru, tedy kůže a sliznice ochráníme zejména používáním vhodných antiparazitik. Parazité jak zevní, tak i vnitřní dokáží kožní nebo slizniční bariéru poškodit velmi snadno, což může vést k rozvoji zánětu a k její snížené funkčnosti.

U zvířat, stejně jako u lidí se zhruba 70% imunitního systému nachází ve střevě a správná mikroflóra ve střevě a neporušenost sliznice střeva je nezbytná pro správnou funkci imunitního systému. A není nic jednoduššího, než se zaměřit na podporu imunity právě ve střevě. Krmení kvalitní stravou bez zbytečných alergenů, udržování „špatných“ bakterií na minimu a dodávání „dobrých“ bakterií (probiotika), podpora růstu „dobrých bakterií (prebiotika) a v neposlední řadě okamžitý zásah v případě hrozícího průjmu např. po dietní chybě. To vše pomáhá zvyšovat imunitu domácích mazlíčků a tím jejich obranyschopnost proti nemocem.

Pokud chceme podporovat imunitu i jinak, je velmi vhodné dodávat esenciální živiny, tedy vhodné aminokyseliny, vitamíny a minerální látky, které jsou rovněž nezbytné pro správné fungování nejen imunitního systému, ale i ostatních orgánů v těle. Kvalitní, komerčně vyráběná strava sice obsahuje v podstatě vše, co zvířata potřebují, nicméně minimálně v období zvýšeného tlaku na obranyschopnost není na škodu nějaký vitamínový preparát našemu mazlíčkovi pořídit.

Rovněž je vhodné se zaměřit na podporu imunity proti onemocněním, která nemusí být nutně jen infekčního původu. Například typicky po operacích, při onemocnění jater nebo například v nádorovém bujení se uplatňují tzv. volné radikály, tedy škodlivé látky, které poškozují buňky a podporují rozvoj onemocnění nebo zpomalují hojení. Volné radikály se vyskytují všude v prostředí i v našem těle a proti účinku volných radikálů bojují tzv. antioxidanty. Jako antioxidanty fungují některé vitamíny, minerální látky, ale například i mořské řasy. Řada preparátů obsahuje i tyto antioxidanty a jejich suplementace je vhodná zejména u starších zvířat nebo např. na místech, kde je výskyt volných radikálů vyšší (například ve velkých městech).

Obecně jsou naši domácí mazlíčci vystaveni stejným vlivům okolního prostředí, toxinům a zvýšeným nárokům na imunitní systém jako my lidé. Proto stejně jako my si bereme probiotika v případě antibiotické terapie a doplňujeme vitamíny v době chřipkové epidemie, případně antioxidanty při onemocnění, bychom měli naši domácím mazlíčkům dopřát vhodné doplňky stravy alespoň v těchto „náročnějších“ obdobích.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Pokud chcete mít aktuální informace o zdravé imunitě domácích mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Jste v karanténě a máte pejska? Ve spolupráci s veterinárním lékařem MVDr. Petrem Šrenkem ze skupiny VETINO jsme připravili 8 rad pro pejskaře v karanténě, aby zvládli venčení ve zdraví a klidu.

Jak se tedy chovat, pokud jsem „ohrožená“ věková kategorie nebo osoba v karanténě a jsem majitelem psa?

1. Plán aktivit

Především buďte opatrní a zachovejte plán aktivit (i když omezený), vždy dodržujte všechna obecná doporučení a omezení, snažte se sebe i svého miláčka během dne aktivně zabavit (trénink povelů, různé interaktivní hry).

2. Zabavte se

Nemusíte mít strach, že se vašemu parťákovi něco stane, pokud s vámi zůstane i několik týdnů v bytě. Dejte mu svůj čas a zabavte jeho i sebe hrou nebo výcvikem.

3. Venčení

Pokud venčíte, choďte sami a na místa, kam nechodí mnoho lidí.

4. Správný čas

Snažte se volit čas, kdy je větší pravděpodobnost potkávat méně lidí.

5. Zvažte procházku

Pokud nemůžete venčit sami, zvažte, zda váš pejsek skutečně musí na procházku. Malá plemena mohou mít dostatek pohybové aktivity i v bytě a snadno se naučí venčit v bytě nebo na balkoně (na noviny, plenu). Starší psi s nižší pohybovou aktivitou určitě vydrží několik dní bez pohybu venku. Opět je rozumné je doma zabavit.

6. Základní pravidla

Pokud místo vás venčí někdo jiný, dodržujte všechna základní pravidla zvýšené opatrnosti a hygieny: rukavice, dvě vodítka, dezinfekce obojku a otření pejska po venčení, snižte počet procházek maximálně 1x denně, nebo každý
druhý den, nebo dokonce jen 1x týdně.

7. Hlídejte krmné dávky

Hlídejte množství, případně i druh krmiva, aby pejsci zbytečně nepřibrali!

8. Nepanikařte!

Zůstaňte zdrávi a dobré mysli!

MVDr. Petr Šrenk
Veterinář, skupina Vetino

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně venčení, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nechce se vám řešit složité dopravní situace, objíždět uzavírky, čekat v kolonách? Nemusíte. Všechno cestování zvládnete příjemně, dokonce si u toho můžete pospat, nebo si dát skleničku. Stačí naskočit na ten správný vlak. Překážkou nemusí být ani pejsek.

Jak ho přepravit vlakem?

„Ve vlacích kategorie RJ (Praha - Ostravsko - Košice nebo Praha -  Brno - Bratislava / Vídeň - Budapešť) pejsek musí cestovat v přepravce, která má nepropustné dno a má rozměr spoluzavazadla. Specializované prodejny mají velký výběr takovýchto přepravek, které budou vhodné jak pro cestu pejska či jiného zvířátka, tak i pro umístění ve vlaku. Ve vlacích rychlík RegioJet mezi Brnem - Ostravou a Bohumínem mohou cestovat i pejsci, kteří se do přepravky nevejdou a jsou jen na vodítku a s náhubkem - a to v cenově nejvýhodnější low cost třídě“ vysvětlil tiskový mluvčí RegioJet, Aleš Ondrůj.

Kolik mě to bude stát?

Poplatek za přepravu psa je přitom 30 Kč. Pokud je ovšem pes, či jiné zvíře v uzavíratelné schránce, je jeho přeprava zdarma. Asistenční nebo služební psy (náležitě označené a s průkazem) přepravíte ve všech třídách zdarma. Pes samozřejmě taky nemůže jet sám a po celou dobu jízdy musí být pod dohledem.

Aby se cestování nezvrhlo..

Netrapte ho žízní… Cestujete víc než hodinu? Pak rozhodně nezapomeňte praktickou lahev na vodu. Její výhodou je to, že je skladná a nemusíte s sebou nosit zvlášť ještě misku.

Je váš mazlíček z cestování nervózní?

Zkuste jej uklidnit Alavis Calming, který uklidní cestovní nervozitu. Těsně před cestou je dobré psa vyvenčit a nedávat mu moc pít, to můžete zvládnout až cestou. Ráno před odjezdem také není vhodným časem ke zkoušení nových neosvědčených pamlsků a nových masových konzerv. Servírujte vašemu chlupáčovi raději granule.

Zabavte ho!

Nezapomeňte cestou zabavit vašeho miláčka jeho oblíbenými hračkami. Pokud si užívá ty nové, teď je ideální okamžik pro to, udělat mu radost a nechat ho si přežvykovat oblíbenou hračku.

Je venku blátivo?

Před naskočením do přepravky otřete špinavé tlapky. Oba se tak budete cítit daleko lépe. Ideální je k tomu použít vlhčené ubrousky Huhubamboo na tlapky.

Odměňte ho, že to zvládl

Cestování bývá náročné. Pro psa to znamená mnoho nových podnětů, na které mu přitom bráníme reagovat. Nemůžeme ho totiž nechat volně běhat po vlaku tak, jak by si možná představoval. Když to zvládl, udělejte mu radost a odměňte ho dobrotou. Ideální jsou třeba pamlsky od Huhubamboo.

Zchlaďte ho!

Kdyby vám mohl váš mazlíček říct, co mu určitě zabalte s sebou na cesty, jednou z prvních věcí, které by jmenoval, by byla chladící podložka. Ať už totiž budete v jakkoliv horké chatce, nebo na břehu rybníka, chladící podložku oceníte vždycky. Pokud začnete cítit potřebu mu ji sebrat a chladit se sami, nastal čas pořídit si další...

Myslete na klíšťata

Klíšťová aktivita se už několik týdnů drží na čísle sedm z desetibodové škály. Sedmička se přitom označuje jako velké riziko. Odborníci doporučují nesedat a nelehat si v prostorech, kde je jsou křoviny, bylinné vegetace nebo na okraji lesa, vodních toků a listnatého mlází. Večer i ráno doporučují prohlídku a případné odstranění klíšťat.  Proti klíšťatům skvěle působí obojek Foresto, pokud upřednostňujete sprej, tak zkuste například Frontline, který funguje skvěle.

Pokud chcete mít aktuální informace o tom, jak s mazlíčky cestovat, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Horké dny se blíží. Jak na ně být připraven a nenechat svého mazlíčka trpět? Na některá plemena musíte brát zvláštní ohled. S tímto článkem snadno poznáte úpal i úžeh a naučíte se, jak na vhodnou reakci v této nepříjemné situaci.

V posledních se letech se stále častěji setkáváme s nadprůměrně teplými léty. Zejména u psů, které musíme brát  pravidelně na procházky, bez ohledu na počasí a kteří s námi cestují mnohem častěji než kočky, je potřeba brát v potaz zdravotní rizika související s vysokými teplotami.

Není jediný důvod, aby domácí mazlíčci byli imunní vůči úpalu (působení vysoké teploty) a úžehu (působení žhavých slunečních paprsků). Dokonce by se dalo říci, že psi jsou zejména k úpalu citlivější než lidé (potí se pouze na tlapkách, ochlazují se pouze přes jazyk a dýchací cesty, často mají hustý kožich, který nemohou odložit ani v nejparnějším létě). Některá psí plemena jsou na tom dokonce mnohem hůře než jiná (například tzv. brachycefalická plemena psů, tedy psi s extrémně krátkým čumákem znesnadňujícím dýchání).

Úpal i úžeh mohou být pro domácí mazlíčky stejně jako pro lidi smrtelné (dojde k přehřátí organismu, dehydrataci a následně selhávání jednotlivých orgánů). Pojďme se tedy zaměřit na to, jak úpalu a úžehu předejít a pokud už k podobnému problému dojde tak jak poskytnout první pomoc.

Jako prevenci úpalu doporučuji venčit zejména v chladnější částech dne, tedy ráno a pozdě večer. Pokud už Vás mazlík potřebuje zvýšenou aktivitu, je dobré si přivstat, veškerou větší zátěž se psem zvládnout brzo ráno a ve vedrech už jít potom pouze vykonat potřebu. Ideální je letní aktivity přesunout k vodě, ať už na koupaliště, kde je pobyt se psem dovolen nebo rovnou pořídit Vašemu mazlíkovi bazén. Psi (ale i kočky a všechna domácí zvířata) musí mít neustále k dispozici čerstvou, ideálně chladnou vodu (v současnosti již najdete na trhu poměrně velké množství chladících misek). Umožněte psovi v horkých dnech ležet na chladném místě, ve stínu nebo na chladící podložce, případně mu zapněte větrák. Nedávejte psům na delší dobu než na pár minut košíky, které znemožňují dýchat s otevřenou tlamou, protože tyto košíky absolutně znemožňují termoregulaci zvířete. Nikdy nenechávejte psa v autě, a to ani ve stínu a jen na pár minut (zkuste si sami jak vám v takovém autě po pár minutách bude).

A pokud již k úpalu nebo úžehu dojde, nejdůležitější je rychlost. Nejlepší diagnostickou metodou při podezření na úpal/úžeh je změřit psovi teplotu (ideálně digitálním teploměrem v konečníku), kdy bychom měli zpozornět při teplotách nad 39,5°C a jednoznačně vyhledat veterinárního lékaře při teplotách nad 40°C. Pokud nemáme teploměr, musíme se zaměřit na to, zda může mít pacient úpal vzhledem k okolním podmínkám (asi nebudeme předpokládat úpal/úžeh u psa, který strávil celý den v leže v klimatizované místnosti na 18°C bez přímého slunečního záření). Klinické příznaky jsou apatie, slabost až neschopnost se postavit, zrychlené dýchání s do široka otevřenou tlamou, nadměrné slinění a.... zvýšená tělesná teplota.

První pomoc spočívá v přesunutí pacienta do stínu a chladu, ideálně spustit na něj větrák a začít ochlazovat. Není vhodné polít celého psa ledovou vodou, dojde totiž k reflexnímu stažení povrchových cév, které rovněž významnou měrou napomáhají k ochlazování (pacient tedy bude mít studený povrch, ale uvnitř bude stále přehřátý). Vhodnější je cílené ochlazování pacek, podpaží, třísel, krajiny břicha a čumáku/tlamy například mokrým, ledovým ručníkem. Pokud pacient vnímá a dobře polyká, je možné mu podávat po menších dávkách tekutiny. V každém případě bych vždy doporučila dopravit zvíře k veterinárnímu lékaři, který určí riziko poškození vnitřních orgánů a navrhne odpovídající podpůrnou terapii.

U koček jsou tyto případy méně časté (kočka se v létě nehoní za balónkem, ale zaleze si někam do chladu a stínu a nepřízeň počasí přečká spánkem). Pokud ale už k úpalu například v autě dojde, platí zde stejná pravidla pomoci jako u psů.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Pokud chcete mít aktuální informace o možnostech ochlazení vašich mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Obedience. Seznamte se s oblíbeným psím sportem. Co je podstatou obedience a zda se váš pes na tento sport hodí, zjistíte v našem článku.

Co je obedience?

Obedience je psí sport, který v posledních letech získává na stále větší popularitě. Aby byl pes k tomuto sportu vhodný, nemusí být jen služebního nebo sportovního plemene. Šikovným obedience parťákem může být každý pes, který rád následuje svého pána a učí se novým věcem.

Podstatou obedience jsou přesně provedené cviky, precizní poslušnost, ale hlavně radostná spolupráce člověka a psa, kteří viditelně tvoří tým.

Obedience má kořeny v Anglii. Odtud pochází i název tohoto hravého sportu (obedience = poslušnost, ovladatelnost). Své příznivce si brzy našel i v dalších zemích. Velmi oblíbený je např. Německu, Rakousku a Dánsku, kde soutěže i samotný výcvik obedience probíhají podstatně déle než u nás.

V České republice je obedience ještě relativně mladým sportem, ale šíří se díky svým příznivcům a těší se stále větší a větší oblibě. Oficiální český klub obedience byl založen v roce 2007 pod názvem Obedience Klub CZ a jeho činnost zastřešuje Český kynologický klub.

Je obedience pro každého?

Prakticky ano. U obedience nejde až tak o plemeno psa. Plno lidí má chybně zafixováno, že tento sport je určen pouze pro Border kolie či snad Australské ovčáky. Nejde ani o to, jestli je člověk takový nebo makový. Obedience je o týmové spolupráci.

Pokud tvoříte tým s yorkshirským teriérem, tak ho prostě tvořte. Stejně tak, pokud chcete tvořit tým s německou dogou, nikdo vám bránit nebude. Především jde o to, aby vás oba tento sport bavil, naplňoval a těšil.

Obedience není jen pro pracovní plemena. 

Osobně vídám na zkouškách, závodech i trénincích hovawarta, belgického ovčáka, bílého švýcarského ovčáka, yorkshirského teriéra, Jack Russela teriéra, papilona, různě velké i malé voříšky, aj.

Plno psovodů se na tento sport obrací, protože je nebaví Národní zkušební řád, ani ten Mezinárodní, nebo prostě nemají tzv. pracovní plemeno, ale chtějí se psem něco dělat, a nejen chodit na procházky nebo se válet doma.

Jaký pes? Jaký pán?

Pes vhodný pro obedience by měl být dobře motivovatelný (hračkou, pamlskem) a měl by být tzv. „chtivý“, a přitom dobře vnímavý, aby mohl plnit psovodovy povely co nejlépe.
Psovod by měl vědět, jak co možná nejlépe motivovat svého psa a měl by být při výcviku i vydávání povelů pečlivý. Pečlivost a preciznost je v tomto sportu důležitá, proto by psovodovi nemělo být jedno, zda pes daný cvik provede „tak jako napůl“ nebo velmi lajdácky. Bezchybné provedení cviků je velmi důležité, a to samozřejmě klade vysoké nároky na přesnou práci, rozhodovost a pevnou vůli psovoda. Psovod by měl být za každých okolností oporou svého psa a vždy být tzv. „pevný v kramflecích“.

Obedience jako celoroční zábava

Obedience je celoroční sport, prakticky nemá přestávku jako třeba sportovní kynologie. Přes jarní a letní měsíce se obedience cvičí na cvičácích (základní kynologické organizace daného města nebo soukromých kynologických klubů). Obedience tréninky se často konají i na hřištích či v parcích. Např. v Praze lze vidět tréninky obedience ve Stromovce.

Na jaře a v létě se co nejvíce využívá slunného počasí a veškeré tréninky, zkoušky či závody se tedy konají venku. Naopak v zimních měsících se obedience stává sportem „halovým“ - to znamená, že veškeré tréninky, zkoušky i závody se konají v prostorných halách. Je proto dobré zvykat psa na umělé povrchy, uzavřené místnosti, i třeba hluk (v hale se zvuk rozléhá)

Kdy a jak začít?

Kdy? Třeba hned! S jak starým psem? Klidně se štěnětem, klidně s dospělým psem a klidně i se starším psem! Nevěřte fámě, která říká, že „starého psa novým kouskům nenaučíš!“ A jak začít? Ideálně se podívejte na stránky Obedience Klubu CZ, vyhledejte lektora ve svém okolí a domluvte si úvodní hodinu nebo rovnou trénink.

Pokud chcete nejprve „okouknout situaci“, doporučuji navštívit nějaký obedience závod. Uvidíte, jak to na takových akcích (závodech – zkouškách) chodí, nasajete závodní atmosféru a získáte představu o tom, jaké cviky obedience zahrnuje a jak je správně provádět.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Mohl by váš pes být záchranář? Pokud si kladete tuto otázku, vyzpovídali jsme pro vás toho nejpovolanějšího odborníka – vedoucího Záchranné brigády kynologů v Praze, pana Roberta Goldweina.

Jak poznám, že se můj pes hodí na výcvik?

Obecně se pro záchranářský výcvik hodí jakýkoliv pes, je to skvělý sport i pro psy, kteří potřebují zvednout sebevědomí, společná práce také prohlubuje vztah psa s jeho člověkem, a může tak zlepšit poslušnost i v běžném životě. Pokud ale člověk myslí záchranařinu vážně a chce se skutečně výcviku věnovat, měl by jeho pes být motivovatelný k práci, neměl by být bojácný ani agresivní, a pak není důvod tento druh výcviku nevyzkoušet.

Co pro jeho výcvik musím jako páníček udělat?

Především musím počítat s tím, že to bude stát hodně času. Opravdu hodně času. A také trpělivosti, zejména sám se sebou, protože nejvíc se toho musí naučit právě člověk. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to, protože radost ze společné, dobře odvedené práce a společně stráveného času je nesmírná.

Dá se říct, že jsou plemena, která jsou k výcviku vhodnější?

Ano, dá, určitě bude k tomuto druhu výcviku mít lepší predispozice německý ovčák než čivava, i když u spousty plemen se najdou výjimky potvrzující pravidlo. Spíš než o plemeno však jde zejména o povahu psa. Nejčastěji se pro záchranářský výcvik používají pracovní plemena – belgický ovčák, německý ovčák, border kolie, ohaři a řada dalších.

Jsou i plemena, která jsou vhodná pro konkrétní záchranné mise? Například ve vodě, nebo ve sněhu?

Hlavně záleží na osobnosti psa – někdo má raději sutiny, někdo radši "běhá po lese", někdo dává přednost vodě, a jsou i tací, kteří si užívají všechny disciplíny.

Jsou naopak i plemena, která se pro toto povolání absolutně nehodí?

Malá plemena mají v sutinách větší šanci někam spadnout a při prohledávání velkých lesních ploch zase neuběhnou pohodlně tolik kolik psi střední velikosti. I to, že mají nos níž, hraje u malých plemen negativní roli. Obří psi pak mohou také mít menší výdrž či postrádat potřebnou obratnost. Nicméně jak jsem popsal výše, nejde ani tak o plemeno, jako spíše o povahu psa, pro záchranářský výcvik se určitě nehodí psi agresivní.

Jaké pomůcky používáte při tréninku?

Především používáme lidi – ve výcviku je nejdůležitější dobrý instruktor a figurant. Na figurantovi je totiž možné psa správně namotivovat k hledání, udržet motivaci psa při štěkání, a hlavně vystihnout správný okamžik, kdy psa odměnit. Pes se pak odměňuje jídlem, nebo oblíbenou hračkou. Instruktor zase musí postavit výcvik tak, aby se pes posouval dopředu a zároveň ho to stále bavilo.

Lze už na štěněti vypozorovat talent pro toto psí povolání?

Spíše než talent lze vypozorovat, jestli je štěně přirozeně zvědavé a akční, jestli má rádo lidi, je motivovatelné a ochotné spolupracovat, to jsou všechno velká plus, která při záchranářském výcviku velmi pomohou. Pokud se navíc štěně správně socializuje, tj. že má dostatek podnětů a vyzkouší si různé povrchy v různých prostředích, je to ten nejlepší start do záchranářského světa.

Kdy chodí psí záchranáři do důchodu?

Záleží na vitalitě každého psa, jeho práce ho nesmí ohrožovat na jeho zdraví, takže do důchodu odchází, když už by bylo pro něj nepohodlné nebo nebezpečné chodit po sutinách, nebo běhat dlouho po lese. Toto většinou nastává kolem desátého roku.

Děkujeme za rozhovor.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Psího výcviku, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Neskutečný čich a trpělivost! To spojuje psy ze Záchranné brigády kynologů v Praze. Psí hrdinové absolvují desítky zásahů ročně a zachraňují životy. Najdou člověka podle ztracené zubní protézy a občas jen „o chlup“ uniknou z kolabujících zbytků budovy.

Záchrannou brigádu kynologů v Praze podporujeme granulemi a pamlsky našich privátních značek. A protože nás zajímalo, kde a jak se cvičí budoucí psí záchranáři, absolvovali jsme jejich školení na Střední zdravotnické škole v Ruské, konkrétně na Bezpečnostně právním oboru. Bavili jsme se při praktických ukázkách hledání osob a výcviku, a přitom jsme stihli vyzpovídat pana Roberta Goldweina, který tyto záchranáře vede.

Jak vypadá pracovní den psích záchranářů? (Kolik hodin je nutné věnovat tréninku denně?)

Někdy jdeme na stopu – tam si stačíme sami; někdy jdeme na trénink do lesa, nebo na sutinový trenažér – tam je potřeba parta lidí; někdy cvičíme na cvičáku poslušnost a překážky, a to sami, nebo s našimi instruktory. Často máme v jednom týdnu všechno, je to zkrátka velmi různorodé, přesná hodinová sazba se nedá určit.

Kolik psů jste již vycvičili?

To je velmi těžké odhadnout, historie SZBK sahá do šedesátých let, takže nejpřesnější odpověď je "mnoho". 

Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ?

Před asi třemi lety jsme hledali starší paní, která večer odešla z domu a už se nevrátila. Psi se učí, aby označovali předměty s lidským pachem, které najdou na zemi – a pes takhle označil zubní protézu. Od toho místa pak pes šel po stopě až k pohřešované paní, která se našla relativně v pořádku.

Vzpomenete si na nejdramatičtější záchranu?

Před lety v Praze v opravovaném domě, kde bylo několik dělníků, explodoval plyn. Zrovna když pes jedné naší členky označil místo, kde se podle všeho nacházela osoba, ozval se signál k okamžitému ústupu. Pes přiběhl a zbytek domu v tu chvíli zkolaboval. Jinak dramatické je to obecně pokaždé, když se hledaná osoba najde již bez známek života.

Kolik lidí jste už zachránili?

Máme desítky zásahů ročně a jsme vždy rádi, když hledání dopadne dobře. Někoho najít, a tedy zachránit, je samozřejmě ideální, ale naše práce je často také o tom říct, že v daném prostoru nebo v sutinách nikdo není, což je neméně důležité.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psích hrdinů, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Vyzpovídali jsme ředitele kliniky Jaggy v Praze MVDr. Vojtěcha Nováka. Podívejte se, jak to funguje na špičkovém veterinárním pracovišti v Praze a Brně, a proč se na kliniku stahují i zapeklité případy ze zahraničí. V čem se liší neurologie veterinární od té lidské a na co si dát pozor při rehabilitaci?

Čím se na klinice Jaggy zabýváte? Kolik máte pacientů a jakých?

Jako referenční pracoviště se převážně zabýváme náročnějšími, specializovanými vyšetřeními a zákroky, na které nám pacienty posílají kolegové ze všeobecné praxe. Neznamená to, že bychom neošetřili pacienty nereferované “z ulice”, ale i ti nás nejčastěji vyhledávají kvůli komplikovanému onemocnění svého mazlíčka. Nejvýznamnější částí naší práce je neurologie, interní medicína včetně kardiologie, chirurgie a ortopedie a oftalmologie. Počty pacientů nejsou z povahy věci příliš vysoké, provádíme zákroky náročné na čas. Náš tým dvanácti veterinářů, podporovaný sestrami a recepčními tak za den ošetří přibližně 20 pacientů.

Jaké jsou výhody referenční kliniky?

Hlavní výhodou je, že nemáme oproti jiným pracovištím pacientů příliš mnoho, musíme si dovolit dopřát každému případu tolik času, kolik je nutné. Každý den začínáme vizitou, kde se všichni specialisté mohou ze svého pohledu vyjádřit k pacientům, kteří jsou na klinice hospitalizováni. To zásadním způsobem snižuje možnost opomenutí, nebo jiného, než optimálního postupu. Objem vědomostí v dnešní veterinární medicíně nemůže nikdo mít v jedné hlavě, proto je spolupráce specialistů zásadní. Většina vyšetření a zákroků probíhá v celkové anestézii, proto je důležitá podpora týmu anesteziologů. Na rozdíl od všeobecné praxe, kde to nebývá personálně možné, na referenční klinice má každý pacient svého anesteziologa, který ho s co nejmenší újmou provádí přes úskalí náročných, někdy mnohahodinových výkonů. Stará se současně i o maximální úlevu od bolesti po chirurgických zákrocích.

V práci nám pomáhají moderní zobrazovací technologie, magnetická rezonance, komputerová tomografie (CT), několik ultrasonografických přístrojů a samozřejmě rentgenové a endoskopické pracoviště. Neurochirurgové a oční chirurgové mají k dispozici veškerou techniku, aby mohli uplatnit své léta získávané operační dovednosti.

Nahoře se můžete podívat na komputerovou tomografie (CT) a dole na obrázku je přístroj na magnetickou rezonanci (MRI). 

Jaké pacienty nejčastěji zachraňujete a s čím umíte nejlépe pomoci?

Časté jsou pro nás neurologické případy, různé druhy ochrnutí, řešené chirurgicky, jsou denním chlebem neurologů, spolu s pacienty s poškozením mozku. Chirurgii mozku poskytujeme jako jediní ve střední Evropě, takže získáváme i zahraniční pacienty. Ortoped řeší případy kulhání a nejrůznější úrazy a zlomeniny, poskytujeme také mini invazivní laparo/thorakoskopické zákroky s využitím operačních endoskopů. Oftalmologové provádějí nitrooční operace, často léčbu šedého zákalu a využívají i speciálního nitroočního laseru.

S jakými neurologickými problémy za vámi chodí pacienti nejčastěji?

Nejčastější jsou pacienti ochrnutí na zadní, nebo všechny končetiny. Ti jsou diagnostikováni magnetickou rezonancí a pokud je příčinou útlak míchy, například meziobratlovou ploténkou, neprodleně operováni. Poté následuje fyzioterapie a rehabilitace, včetně využití speciálního bazénu s pohyblivým pásem, která je staví zpět na nohy. Další velkou skupinou jsou pacienti se záchvaty, nebo jinými příznaky postižení mozku.

Dá se srovnat neurologie na veterině s tou lidskou?

Určitě dá, jen se musí brát v úvahu zcela odlišná anatomie. Poznatky například z lidské rehabilitace využívané bez dostatečné znalosti situace u zvířat můžou být i značně škodlivé. Odstrašujícím příkladem může být využívání manipulativních technik některými samozvanými fyzioterapeuty, kteří nezřídka z nepochopení onemocnění zhorší. Nejkřiklavěji asi hlasitě propagovaná Dornova metoda.

Řešíte v létě například trochu jiné případy, než ve zbytku roku?

V létě se lidé a tedy i jejich psi více setkávají a socializují, takže je více úrazů s tím souvisejících, například pokousání. Je to však cítit více ve všeobecné praxi, kde se jich většina řeší. Skladba referenčních pacientů se zase tak moc nemění. S oteplováním se k nám posunují z jihu některé klíšťaty přenášené choroby, například babezióza, které mohou vyžadovat náročnější péči.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Hledáte kliniku pro vašeho mazlíčka? Veterinární klinika Jaggy  je odborným pracovištěm, které se specializuje na diagnostiku a léčbu složitých onemocnění psů a koček.

Pokud chcete mít aktuální informace o zvířecích potížích, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nejčastější příčinou poruch chování je chronický stres (nuda, špatné životní podmínky...), ale samozřejmě mohou být způsobeny i medicínským problémem, který bychom se měli snažit vždy vyloučit.

Mezi poruchy chování patří agresivita, separační úzkost, porucha eliminačního chování (močení a defekace na nevhodných/neobvyklých místech), značkování, abnormality v příjmu potravy (požírání abnormálních věcí, hltání či odmítání potravy), stereotypní chování (neproměnlivé a opakované chování bez zjevné funkce) či kompulzivní chování (nutkavé chování - například u zvířat uzavřených stále ve stejném, neměnném prostředí).

Separační úzkost

Separační anxieta je definována jako soubor nežádoucích projevů v okamžiku, kdy je pes nechán o samotě. Rizikovými faktory pro vznik úzkosti může být častější stěhování, změny denního režimu, pobyty v hotelích. Může se vyvinout především u psů, kteří, když byli štěňaty, nebyli necháváni ani chvíli o samotě – nikdo je postupně neučil na samotu. Jedná se pravděpodobně o pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandartní.

Projevovat se může hyperaktivitou nebo naopak sníženou aktivitou, štěkáním či jinou vokalizací, neobvyklým močením, destruktivním chováním a hlavně snahou upoutat pozornost.

Doporučitelné je zvykat psa postupně na samotu již od štěněte, prodělat se psem základní výcvik, ignorovat psa před odchodem. Na závěr lze dodat, že již před jeho pořízením bychom měli vzít v úvahu své časové možnosti a svůj životní styl, plemeno a s ním související temperament pejska.

Připraveno ve spolupráci s MVDr. Marií Kadeřávkovou

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně poruch psího chování, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Malá krabička s laserovým paprskem zajistí, že se vaše kočka nebude nudit, ani když si doma nemá s kým hrát. I v té nejlenivější dokáže probudit instinkt lovce. Pobavit se ale díky manuálnímu režimu můžete spolu s kočkou i vy. Prostřednictvím mobilní aplikace ovládáte laser a pozorujete, jak se z vaší kočky stává lovec.

Laser zajistí kočkám akční zábavu

Chytrý laser je navržený tak, aby i v domácích povalečích probudil lovecký instinkt. Díky nízkému výkonu je navíc pro vaše chlupaté mazlíčky naprosto bezpečný. „Šťávu“ získává laser z klasické zásuvky.

O různorodost se postarají 3 režimy

Máte strach, že se kočka sama doma nudí? Chytrý laser se jí díky širokým možnostem nastavení postará o zábavu. Malá červená tečka může po zdi pobíhat ve třech trajektoriích a třech herních režimech, takže kočka má neustále co na práci.

Snadné nastavení i ovládání přímo z telefonu

Herní režimy i trajektorii laseru nastavujete v aplikaci, která je pro iOS i Android dostupná v češtině. Díky aplikaci můžete laser přepnout na manuální režim a trajektorii červené tečky sami ovládat přímo z telefonu.

Nuda nemá šanci

Laser má funkci hladkého zrychlení, takže ve chvíli, kdy by se kočka mohla začít nudit, pohyb světla plynule zrychlí a hon na červenou tečku pokračuje ještě v intenzivnějším tempu.

Tip: Kočka je vášnivý lovec, který rád loví, ale zároveň potřebuje, aby její lov byl úspěšný. Hru s paprskem je proto dobré ukončit odměnou, ke které může kočku právě červené světélko přivést. V případě, že nebudete doma, podání pamlsku za vás může zajistit automatický dávkovač na krmení například Tesla Smart Pet Feeder, který se prodává ve variantě s kamerou i bez kamery. Čerstvou vodu pohlídá UV vodní fontána. Pokud vaše kočka po lovu dostane žízeň, lehce ji uhasí.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně moderních zvířecích hraček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.